Roste na místech, kde je hodně tlejícího dřeva listnáčů ukrytého v zemi.
Ohnivec rakouský – Když se řekne jarní houbařská sezóna, většina lidí si vybaví až smrže nebo májovky. Ale pro nás, co milujeme les v každém ročním období, začíná ta pravá radost mnohem dřív. Stačí, aby začal odtávat sníh, sluníčko se opřelo do vlhkých strání a v mechu se najednou objeví něco neuvěřitelného. Malé, sytě rudé mističky, které v šedivém předjarním lese svítí jako drahokamy. Seznamte se s ohnivcem rakouským.
První posel jara: Houba, která se nebojí sněhu
Ohnivci se právem přezdívá „houbová sněženka“. Je to jedna z prvních hub roku a často ji najdete, jak doslova vystrkuje své rudé kloboučky skrze zbytky sněhové pokrývky. Zatímco ostatní houby ještě hluboko spí a čekají na teplé májové deštíky, ohnivec už je v plné síle.
Na Šumavě ho vídám nejčastěji podél potoků, v olšinách a na místech, kde je hodně tlejícího dřeva listnáčů ukrytého v zemi. Je to přesně ten moment, kdy v lese ještě nic nekvete, stromy jsou holé, ale díky ohnivci víte, že příroda už se pod povrchem probudila.
Proč je tak neuvěřitelně červený?
Ta barva není náhoda a příroda ji nevymyslela jen pro naši potěchu. Ohnivec obsahuje vzácná barviva ze skupiny karotenoidů (podobné najdete v mrkvi, ale ohnivec má své vlastní unikátní druhy, jako je plectaniaxanthin).
Tato barviva fungují jako:
- Přírodní nemrznoucí směs: Pomáhají houbě přežít mrazivé noci a teplotní výkyvy raného jara.
- Sluneční brýle: Chrání houbu před silným UV zářením, které se na jaře odráží od zbytků sněhu.
- Antioxidační štít: Karotenoidy jsou jedny z nejsilnějších přírodních antioxidantů, které chrání buňky houby před poškozením.
Jak ohnivec rakouský bezpečně poznat?
Při pohledu do atlasu zjistíte, že ohnivců u nás roste víc (třeba ohnivec jurský nebo velmi vzácný šarlatový). Rozeznat je od sebe pouhým okem je skoro nemožné, často k tomu mykologové potřebují mikroskop. Dobrá zpráva pro nás je, že ohnivec rakouský je u nás nejhojnější a všechny tyto druhy jsou si vizuálně i vlastnostmi velmi podobné.
- Tvar misky: Mladé plodnice jsou kulovité, později se otevírají do tvaru kalichu nebo mističky o průměru 1 až 5 cm.
- Barva: Vnitřek mističky je zářivě šarlatově červený, vnější strana je světlejší, lehce plstnatá a narůžovělá.
- Kde roste: Vždy vyrůstá z tlejících větviček listnáčů (olše, vrby, akáty), které jsou často schované v zemi nebo v mechu.
Je jedlý, nebo jen na ozdobu? Ochutnala jsem ho za vás!
Tohle je otázka, kterou dostávám v kuse. Ohnivec rakouský je v atlasech většinou uváděn jako nejedlý, ale je to spíše kvůli jeho konzistenci než kvůli toxicitě.
Já jsem ho samozřejmě pro vás ochutnala! Musím ale upřímně říct, že žádný gastronomický šlágr to není. Je to tuhé, chrupavčité a chutí to nepřipomíná nic, co byste si chtěli dát k obědu. Je to spíš taková „lesní žvýkačka“.
Pokud ho přesto chcete v kuchyni využít, berte ho čistě jako vizuální ozdobu pokrmu. Pár mističek ohnivce dokáže z obyčejného rizota nebo salátu udělat designové jídlo jako z luxusní restaurace. Ta barva totiž tepelnou úpravou nezmizí! Ale za mě – v tom mechu mu to sluší úplně nejvíc a ta radost z nálezu vás zasytí víc než guláš.
Vyrazte do lesa s jistotou
Chápu, že začínající houbař může mít z jarního lesa respekt. Všechno vypadá jinak než v srpnu, kdy je les plný hřibů. Pokud se chcete naučit vnímat les mýma očima, poznat nejen ohnivce, ale i léčivé houby a bylinky, připravila jsem pro vás něco speciálního.
Můj houbařský průvodce Šumavská houbička v lese není jen nudný atlas. Je to praktická knížka, která vás naučí celoročně houbařit. Tedy, jak houby nejen najít, poznat i využít na dobré jídlo nebo pro léčivé účely.
Závěrečné jarní pohlazení
Až příště půjdete na procházku jarním tajícím lesem, nedívejte se jen do korun stromů na první ptáčky. Sklopte zrak k zemi, k tlejícím větvím a vlhkému mechu. Možná tam na vás zablýskne rudá barva ohnivce a připomene vám, že život je neuvěřitelně silný a dokáže prorazit i skrze led.
Přeji vám krásné jarní toulky a ať se vaše košíky (nebo aspoň foťáky) plní radostí!